8. ročník záchranářské soutěže v Jizerských horách.
Počátkem tohoto roku jsme se zúčastnili již tradiční záchranářské soutěže Rescueski, která je pravidelně pořádána Zdravotnickou záchrannou službou Libereckého kraje. Nejedná se pouze o soutěžní klání, kdy je možno vyzkoušet si svoje znalosti a schopnosti na praktických úkolech. Ale jak už bývá na těchto akcích zvykem, je součástí i odborná konference. A co je podstatné i společenské večery a vůbec setkávání lidí stejné profese a snad i nadšení pro věc.
Na letošní ročník RescueSki jsme vyrazili v osvědčené sestavě (MUDr. Dan Kvapil, Ivo Trháč, Ondra Kotík, Lukáš Bača) s touhou obhájit loňské zlato. Náš tým startoval tentokrát ještě pod názvem Rescue Team Třebíč. I přes naši přípravu (která se na naší „základně“ v Myslibořicích některým podařila protáhnout až do brzkých ranních hodin) a odhodlání se nám bohužel nepovedlo odvézt si jakoukoliv trofej z tohoto klání. A tak nezbývá než uznale poblahopřát úspěšným spolusoutěžícím, kteří obdrželi ceny z rukou pana senátora MUDr. Přemysla Sobotky, jež převzal záštitu nad celou soutěží.
Celé závody se skládaly z jednoho nočního úkolu a z dvou denních etap, na kterých soutěžící čekalo dalších 8 úkolů.
Noční úkol byl pojat jako hromadné neštěstí. V místní škole v Bedřichově (fiktivní hospoda) došlo k hromadné rvačce osob. V tomto úkolu ovšem nešlo o třídění jako takové, protože všichni pacienti měli kupodivu téměř stejné zranění a navíc byli všichni dopředu přetřídění, ale spíše o správné doplnění visaček hromadného neštěstí, šetrný transport, vyplnění výjezdové karty a předání na cílovém pracovišti.
V úkolech denních etap jsme si museli poradit s celou plejádou úrazů a akutních onemocnění. Patřil mezi ně akutní infarkt myokardu, ošetření amputátu, pobodání nožem, dopravní nehoda, laické hašení hořícího bezdomovce, pronikající poranění břicha brusným kotoučem, a samozřejmě nesměla chybět resuscitace (dítě po tonutí). Součástí etapy byl i písemný test, který nás prověřil z odborných názvů, anatomie ale i farmakologie.
Troufám si však říct, že nejpříjemnější částí denní části soutěže bylo občerstvení na základně dobrovolných hasičů v Bedřichově. Kde letošní gulášek byl obzvláště vydařený, piva a vína co záchranář snese a navíc velmi příjemná obsluha. V krásném, ale mrazivém počasí zimních Jizerských hor nás tento „úkol“ zahřál nejen u srdce.
Oproti loňskému ročníku se letos organizátorům určitě podařilo zařídit lepší ubytování a vůbec zázemí celé akce. Také si myslím, že odborná konference byla vydařená a z větší části zaujala nejen nás. Avšak některé úkoly, které jsme absolvovali, nám subjektivně přišly nedotažené do konce, s nejasným zadáním a s nejasným řešením, které bylo bodováno. Hlavně nám připadlo, že se nedařilo úkoly přiblížit realitě – příliš mnoho imaginárních činností a vysvětlování, jak bych toto či ono dělal doopravdy, je myslím na škodu.
Každopádně každá takováto soutěž je nejlepší formou jak si vyzkoušet nanečisto, avšak v reálných podmínkách, nejen svoje teoretické znalosti.
Nezbývá, než poděkovat organizátorům za jejich práci, figurantům za obětavost a všem známým a kamarádům, které jsme po dlouhé době střetli za jejich společnost.
Ivo Trháč